Nejnovější příspěvky
Příspěvky se připravují
Zůstaňte s námi...
Nejlepší příspěvky

Petr na šamanských cestách

Dnes Vám přináším slova jednoho z našich tanečníků, jaké zážitky si prožil při šamanské cestě. Petr navštěvuje náš tanec pravidelně už téměř rok. Své zážitky zveřejňuje ve své skupině "NEŽIJTE NA AUTOPILOTA - aneb mentální technologie". Postupně skupinky pravidelným tancováním dozrají do fáze, kdy už si můžeme různě i netanečně hrát. A to jsme také začali ... začali jsme si hrát s podvědomím.

Petr píše:

Právě nám skončila další série tanečních setkávání s názvem " Tanec jako cesta". Je to zajímavá a velmi uvolňující aktivita pod citlivým vedením Zuzky Zaharowské. V rámci kurzu si pro nás připravila i šamanskou cestu, která se sestávala ze tří částí, "setkání se svým totemovým zvířetem", "vnitřní žena" a "vnitřní muž", v analytické psychologii se používají pojmy jako anima a animus. Byl jsem nato zvědav, protože jsem nikdy nic takového nepodnikal. Jednalo se vlastně o řízený výlet do podvědomí. Ten v meditacích lze podniknout běžně, ale toto bylo rozdílné v tom, že jsem tam šel něco dělat, hledat, aktivně podnikat a tedy i žádat odpovědi z mého podvědomí. Přesně v Jungovském stylu, což mám rád.

První cesta - Totemové zvíře. Zuzka nám vysvětlila rozdělení šamanských světů na střední, horní a dolní. Jestli si to dobře pamatuji tak střední svět je naše podvědomí, spodní svět jsou naší démoni a stinné stránky , horní jsou naše archetypy jako láska, radost, upřímnost, andělé atd. Vysvětlila nám, že máme očekávat a citlivě vnímat všechny symboly, které se budou objevovat a vyplavovat z našeho podvědomí při zklidněné mysli. Naše celkové vnímání světa je založeno na obrazech, symbolech a souvislostech či podobnostech mezi nimi. Mnohé z našich povahových vlastností jsou odvozeny podobnostmi se zážitkem z dětství a odráží se v nich i nyní stejný pocit který jsme zažívali v dětství a nebo i jindy. Tyto pocity jsou uloženy v podvědomí, ovlivňují nás neustále v podobě prožívaných emocí rozličných odstínů. Tyto emoční odstíny jsou pak tvůrcem způsobu našeho myšlení, našeho konání a vnímání reality jako například optimistické , či pesimistické, míra radosti, míra vzteku strachu atd.. To jak se cítíme v životě je odvislé na tom co máme v podvědomí a jak si to interpretujeme do reality. Podobné je to s řečí, když hovoříme vytváříme vnitřní představy (pocity), které pak transformujeme s různou úspěšností do slov a do kontextů řeči. Pochopení řeči a překlad slov naslouchajícím je po té zase interpretován do jeho vlastních pocitů a může to často vést ke vzniku nedorozumění, protože podvědomí každého jsou nastaveny naprosto odlišné. Se zavřenýma očima v leže jsme se po úvodu meditace měli dostat představou do vnitřní krajiny svého těla. Je to důležité si uvědomovat, že vše se odehrává uvnitř našeho těla, protože jsme ve vlastním světě a vše se týká nás a našeho podvědomí, které je součástí našeho těla. Podle instrukcí jsem dal volnost představě a čekal na představu nějakého oblíbeného místa. Vědomý rozum mi nic nepředkládal, což bylo dobře, čekal jsem na pocit, myšlenku z podvědomí. Najednou jsem se nacházel v nějakém trávou zarostlém neudržovaném plně přírodním lesíku. Hodně jsem vnímal zelenou barvu trávy a zeleň blízkých a spíše listnatých stromů. Vnímal jsem to zcela zřetelně a se zaměřením pozornosti se detaily více dokreslovaly raději bych však řekl dopředstavovaly. Dal se rozhlédnout mi nešlo. Nyní jsem se podle plánu začal vědomě zaobírat představou na přivolání totemového zvířete. Trochu mně to znervózňovalo, protože jsem si říkal, že netuším co přijde a zdali vůbec něco přijde. Záhy jsem si uvědomil, že tyto negativní myšlenky odvádějí pozornost od soustředění se na příchod zvířete. A přesně v tuto chvíli se mi jakoby před očima ve vnitřní představě objevilo něco jako oko. Koutkem pozornosti jsem to tak zachytil, bylo to bezbarvé ,něco jako silueta. Chvíli jsem zaváhal jestli je to opravdu oko, ale nabylo to jasnějších obrysů a bylo poznat, že je to oko nějakého dravce. Jen co jsem si to douvědomil díval jsem se z blízka do ptačí tváře.

Malé ostré oči a žlutý zahnutý zobák. Orel, uvědomoval jsem si že mám před sebe natáhnutou ruku a on mi na ní sedí a rozhlíží se tím typickým trhavým ptačím pohybem. To krásně ukazuje jak má mé podvědomí zafixovanou tuto představu o pohybu hlavy ptáků, což v představě dělat nemusí. Byl to takový ten orel poskládaný úplně ze všech orlů co jsem za celý život spatřil ať už v zoo nebo na obrázcích, byl takovou výslednicí všech orlů. Byl to můj orel, tak bych ho měl mít i rád, pohladil jsem ho a zavnímal jsem pocit či vzpomínku jaké to je, když se ruka dotýká opeřence. Už sice vůbec netuším kdy jsem hladil nějakého opeřence, ale ten pocit prostě znám a byl tady teď se mnou. Připlaval také z podvědomí. Pozoroval jsem orla, choval se naprosto autonomně, ale když jsem pomyslil co by měl udělat, udělal to. Jen to udělal tak jaksi po svém. Když vzlétl, jako bych viděl jeho očima, vnímal jsem pohled svrchu na lesy a v dálce předvečerní horizont. Dokreslila se mi představa okolí, která se mi z počátku nedařila. Pak jsem se zvířetem rozloučil a poděkoval mu, že přišlo. Orel se vznesl a odlétal k obzoru. Já jakoby zavěšen ve vzduchu jsem z ptačí perspektivy pozoroval jeho odlet do dáli. Podivné však na tom bylo to, že čím byl dál tím byl větší a větší. Po chvíli byl tak daleko, že zakrýval celou oblohu. Toto jsem si náramně užíval, protože mám rád když se dějí neobvyklé věci.

Najednou lesík potemněl a já jsem se vypravil ze svého středního šamanského světa zpět do těla. Podle instrukcí jsem měl nalézt nějaké dveře nebo díru. Šel jsem lesem, byla tma, ale celkem dobře jsem viděl, cítil jsem, že mne to jakoby táhne spadnout na pravou stranu. Zjistil jsem, že jdu po úpatí nějakého kopce a pravou nohou na kopec našlapuji. Šlo se mi špatně a tak mne napadlo natočit směr chůze přímo proti kopci a na kopec vylézt. V tu chvíli jsem lezl po čtyřech do prudkého travnatého kopce. Po chvíli jsem byl nahoře, zastavil a rozhlédnul se po krajině. Všude kolem až k obzoru byly lesy a temná obloha. Východ však stále nikde. Najednou jakoby z nebe začal padat zářivý sluneční déšť plný světla, zalilo mne zlatavou mlhou. Byl jsem venku. Ucítil jsem jak mám ztuhlý krk a jak si naříká páteř z ležení na karimatce na tvrdých parketách tanečního sálu. Následnou hodinku jsme si každý protančili svým intuitivním tancem, a já navíc s představou orla který si někde vysoko nade mnou stále poletuje. Petr.

Petr spravuje na facebooku skupinu "NEŽIJTE NA AUTOPILOTA- aneb mentální technologie"

Tanec jako cesta: https://www.facebook.com/tanecjakocesta/

Co znamená totemové zvíře orel: http://www.branasvetla.cz/totemove-zvire-orel/


Následujte nás
Zatím žádné tagy
Hledání podle štítků
Archiv
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now