JAK SE NEZBLÁZNIT PŘI VÝCHOVĚ DĚTÍ 1
Zdravím Tě do pěkného dne. Nedávno jsem vedla pro pěstouny seminář na téma "JAK SE NEZBLÁZNIT PŘI VÝCHOVĚ DĚTÍ". A tak mě napadlo, že bych možná mohla některé střípky napsat i sem. Já osobně samozřejmě vidím jako nejlepší techniku uvolňování stresu a práce se sebou zpěv a tanec, ale k tomuto závěru jsem nepřišla ze dne na den. Řadu let jsem učila a občas ještě učím rodiče, pěstouny a sociální pracovníky různá témata týkající se života našich rodin.
Stres a nadměrné množství úkolů v životě působí zhoubně na tělo, psychiku, duši a to nejen na nás. Často to vypadá, že zvládat spousty úkolů prostě musíš a že je Tvoje slabost, když jsi ve stresu. Tvrdíme si navzájem, že je normální mít kila věcí k udělání "TO DO" a zase hotových "DONE" a že vzepřít se tomu je sobecké a slabé.
Ale starat se o práci se svým stresem a chtít mít méně úkolů sobecké není. Naopak. Ve stresu je člověk toxickou osůbkou pro své okolí. Ve stresu vysíláme ke svým dětem informaci o našich hodnotách, o tom jaký je život, o tom, co je čeká a pod vlivem stresu to není infromace úplně veselá. Opravdu jim přejeme život ve stresu a chceme jim jej předat?
JÁ TO ZVLÁDÁM ;-) ... aneb prvním krokem je přiznat si obtíž
Mnoho z nás je přesvědčeno, že stres zvládáme. Protože ...
... uleví nám, když občas zakřičíme, nebo "to všechno propleskneme"
... nám stačí dát si cigaretku nebo panáčka, brufen a vše je lepší
... nás uvolní seriál a na vše u toho "zapomeneme"
... si odpočineme při nakupování
... uleví nám, když si dáme něco sladkého
... máme dobrý pocit, když vidíme splněné všechny úkoly
To jsou některé z běžných strategií, jak to "dáváme". Ony to mohou být ale taky upozornění, že to nedáváme.
- komunikace končící řevem nebo "jedním výchovných pohlavkem", je pro mne komunikace nezvládnutá a prohraná. Tato prohra má svůj důvod - přetlak, málo času na dobrou komunikaci, tlakem povinností narušené vztahy, kdy do komunikace pak zasahují emoce a boje našeho ega. Řev a pohlavky udržují začarovaný kruh špatné komunikace a narušeného vztahu.
- cigarety, léky, alkohol, sladké, nákupy ... to jsou kompenzační návyky, světýlka "potřebuji instantní pomoc" a jako u všech instatních věcí, nejsou pro nás zdravé a dlouhodobě udržitelné. Když mě cigaretka uvolní, vědomě k ní přistupuju, dám si ji, ale počítám s tím, že ve svém životě musím něco změnit, abych po ní nemusel/a sahat stále a ničit se tím.
- média počítají s tím, že většina z nás je v tlaku a stresu, seriály nám pomáhají zapomenout na náš život. Co je ale důležitějšího než NÁŠ ŽIVOT? Chceme žít něco, na co chceme zapomínat? Utíkat do života jiných nebo do představ je opět určitý manévr. Chvilkově může být zdravý - zasmějeme se, přečteme si knihu, jdeme na divadlo, jdeme na film. V případě televizních seriálů je ale ošemetné, že nás často v začarovaném kruhu stresu udržují - reklamy a styl života lidí v seriálech nám opět naznačují, co vše máme dělat a jak a co bychom všechno mělí mít. Vidíme řadu velmi výkonných a úspěšných lidí a "děsivý smutný život" těch, kteří tak výkonní nejsou.
- splněný úkol nám přináší dobrý pocit. Cítíme se "hodní a správní". Zorganizovat si čas a podívat se s radostí na splněné úkoly vidím jako dobré. Komplikací se stává, když máme na sebe příliš velké nároky. Dobrý pocit na základě splnění úkolu, mít se rád na základě fajvky v diáři dlouho nevydrží ... úkolů je nekonečno, každý splněný vytvoří dva nové ke splnění (to je zákon při organizaci času např. o tom píše David Allen). Proto je třeba projít své hodnoty, projít CO TO JE ZA ÚKOLY, které nutně dělám. Kdo mi je dal a zda jsem si je JÁ VYBRALA. Zda jsem si je vybrala Z RADOSTI A TĚŠÍM SE NA NĚ, nebo Z NUTNOSTI A PROTO, ŽE BY SE TO MĚLO.
JAK Z TOHO VEN?
INVENTŮRA - aneb ... najdi se tam ...
Na počátku je dobré sepsat si na papír naprosto vše, čemu se kdy věnuju. Ať v práci, doma, s dětmi, ve volném čase, večer, před spaní, ráno, když vstanu ... vyprázdnit si úplně hlavu a sepsat vše, co dělám, do takového detailu, kam to půjde ... možná to nezabere víc než 20 minut.
Papír dám "k ledu" a s vypsanou klidnou hlavou, si vezmu čistý kus papíru a nadepíši si
MŮJ ŽIVOT:
Jak vypadá můj život, když žiji V IDEÁLNÍM SVĚTĚ?
- co dělám
- čemu se věnuji
- co mám
- jak se chovám
- jak se cítím, co si myslím
- jak se cítí a chovají lidé kolem mě
- jak vypadá můj den
Píši klidně do detailů. Projdu si text opět ... poznal/a jsem svůj ideální život. Teď v textu zakroužkuji vše, čeho bych se určitě NECHTĚLA vzdát. Nemyslím na tom, zda se musím vzdát, zda je to reálné, ale co chci natolik, že se ve svém ideálním životě toho rozhodně nevzdám.
Právě jsem poznal/a své hodnoty, co je pro mne ZÁKLADNÍ. To zbývající jsou určité CÍLE mého počínání, dílčí věci kam bych chtěl/a dojít. U lidí se to může velmi různit, někdo je nastavený více na majetek, jiný na vztahy, další na vzdělání, to důležité může být pro nás velmi různé i podle životních zkušeností, zralosti, naší výchovy atd.
Teď se podívám na první papír "CO VŠE DĚLÁM", který jsem psala na počátku. Jsou tam opravdu úkoly reprezentující to, co je pro mne základní? Kolik z nich se nachází v MÝCH prioritách, kolik z nich dělám v rámci svých cílů a kolik mám pocit, že udělat musím, že bych měla, že se mají, nebo je dělám automaticky? To jsou takové zbytky. Občas ale zaberou valnou většinu toho co děláme. Ty je tedy dobré probrat jako starý odpad.
- proč to dělám?
- mohu to přestat dělat?
- mohu to dělat jinak?
- může to udělat někdo jiný? Může to udělat stroj?
Podobně jako když máme k prasknutí naplněnou místnost věcmi, i u našich aktivit a povinností je potřeba se rozhodnout, které vyhodíme. A vím, že to chce stejně jako se starými věcmi hodně psychické síly, rozhodnout se, že tohle už prostě dělat nebudu.
Video pro představu:
Už je na mém rozhodnutí, jestli chci čas naplnit i těmi drobnými méně podstatnými věcmi.
Paradox dobrých úmyslů
Z DOBRÉHO ÚMYSLU, ŽE LIDEM KOLEM SEBE PROSPÍVÁM, SE ZNIČIT ZAVALENÍM ÚKOLŮ ... TÍM NIKOMU NEPROSPĚJI.
Zvláštní je, že v seznamech důležitých věcí, které vídávám, často chybí:
- sebepoznání
- sexuální život
- kontakt s lidmi
- láska
- radost ze života
JÁ z toho nějak vypadlo ... trocha toho "zdravého" Já ... to, co by se těsně týkalo nás, co by mělo stát nejblíže u nás a být naším vzduchem k dýchání, nějak vypadlo a často čteme to staré známé RODINA, BYDLENÍ, PRÁCE, ZDRAVÍ ...
Na sebe nemyslíme i přesto, že nám zanedbávání našeho já jednoduše řečeno kazí i tyto naše důležité oblasti.
Lidé kolem nás totiž často mnohem více vnímají naše vibrace, naši náladu, ZDA JSME ŠŤASTNÍ, než to, co jsme pro ně zvládli udělat. Věřte mi, že I DĚTI SI RADĚJI MNOHO VĚCÍ UDĚLAJÍ SAMY S USMĚVAVOU MÁMOU V DOMĚ, NEŽ MÍT OD NÁS VŠE HOTOVÉ ALE CÍTIT NERVOZITU Z NAŠÍ PŘÍTOMNOSTI. Podívejte se na obrázek ... se kterou z žen byste chtěli trávit svůj čas a co pro to jste ochotní udělat? Podobně to mají lidé okolo Vás. Kolik jste toho za ten den udělali, je jim vlastně docela jedno.
Jen opatrně se snahou zvládat vše a ještě být tou pozitivní dobíječkou pro všechny. CESTA DO BLÁZINCE JE VOLNĚ OTEVŘENA VŠEM, KTEŘÍ SI DALI ZA CÍL, SPLNIT SAMI VŠECHNY ÚKOLY A JEŠTĚ SE NA SVÉ OKOLÍ USMÍVAT.
Dát sebe na první místo je prostě nutnost. Já jsem ta kamínka, která zahřívají mé okolí a když nemám dobře zatopeno, neohřeju a neprosvítím nic.
ZAČÁTEK
Uspořádat svůj život tak, aby náš život měl méně stresu je samozřejmě běh na dlouho trať. Možná také toužíš (jako mnoho z nás) po tom postupovat ve svém životě intuitivně. Vědět, co chceme a cítit jaké podnikat kroky. To je reálný cíl, ale začínáme z určitého místa.
Cestou k moři občas musíme projet horami a sněhem. Takže začneme to klubko úkolů a povinností, které jsme na sebe nechali navalit pomalu rozplétat. Není instantní řešení ... narušujeme krysí závod pomalu a pomalu prokousáváme svou zlatou klícku.
Jako první námět bych Ti poradila ČTYŘI KOUZLA S ČASEM ... ale až příště. Děkuji, že sis udělal/a čas pro tento text a příště načtenou ;-)
