ZTRÁTY A NÁLEZY RÁDIA KISS PUBLIKUM

U nás doma se teď prohání pochmurná nostalgická energie. Rádio Kiss Publikum ukončilo včera své vysílání. Věděli jsme o tom, že se to chystá i proč, mluvili jsme o tom dlouho. Vysílání přebírá centrálně Kiss Praha.

To pochmurno běhalo po domě předně okolo mého přítele. Dlouhé roky tam vysílal. Své vysílání tam začínal, prožíval tam ty první stresy a první zkušenosti, formoval tam svou image a svůj hlas. Energie, která sálala z jejich vysílání s Petrem Kopčilem, ze Sobotní dance party, Šestého Segmentu i z ranní jízdy ta byla bezvadná. S holkama jsme poslouchávaly, chichotaly se u toho když jsme se čančaly a vydávaly se za nimi do rádia, abychom po vysílání vyráželi na párty. Jo, protože díky rádiu Kiss Publikum jsme se seznámili. Ti, kteří v té době vysílali, byli místními "celebritami". Cítila jsem dynamiku, kterou to do “společnosti” přinášelo. Mohla bych si město a lidi v něm představit jako nějaký ornament, obrazec a tím, že každý měl nějakou zvláštní specifickou úlohu a lidé jej specificky vnímali, tím se v tom obrazci vytvářely různé zákruty, filigránky a barevnost. Možná si i Vy pamatujete spoustu dalších postaviček z “našeho rádia”. Postavičky dávají společnosti takovou nějakou plasticitu a hloubku ... jo vrátím se k tomu pojmu "barevnost". Každý měl svůj styl vysílání, mluvil ze zkušeností a atmosféry dané oblasti, byl s místem spjat.

V mnoha krajích a okresech to bylo určitě stejné. Všude jsme měli své postavičky, jedinečné osobité lidičky a jejich styl vysílání. Byl kolem nás výběr a různorodost.

Rádio jako obrázek ... ne? A tohle jsem měli v každém regionu ... není škoda, že teď to bude pár pražáků?

Někam nám různorodost odchází. Nenechejme ji odcházet. Zdá se to jako prkotina. Rádio ... koho to dnes zajímá. Ale slovy klasika ... jde o princip! Jde o to, že bychom neměli dopouštět, aby se různorodost a jedinečnost vytrácela.

Tak nějak i když máme demokracii a kapitalismus, pořád se nám do našeho území ten komunismus vkrádá. Z jiných důvodů a jiným stylem, ale je tu pořád ta snaha, abychom byli stejní, abychom se stavěli do řady a hromadně brali to samé co se nám dává - to stejné jídlo, to stejné rádio, monotónní práci ... A v přírodě to můžete najít také. Zbavovat ji různosti a biodiverzity nám nebude prospěšné, ale děje se to ... řeknu dělo se to, protože věřím, že jsme už moudřejší a rozvíjíme vše jiným směrem.

Aspoň já se o to snažím. Přiznám se, že v pozadí mého tance jsou i určité prospolečenské záměry a tendence ... třeba právě rozvíjení svobody a jedinečnosti lidí. Ne, nejsem žádný svatoušek, to já chci svobodu a možnost být jedinečná bez divných pohledů a tak to podporuji celkově. V sobě i venku.

Vždy, když se na Vás dívám jak tancujete a vidím, že každý máte jiný styl, je mi v tom krásně. Někdo se jen tak jemně kývá a prožívá si to v sobě, jiný využívá celého prostoru a běhá a támhle v rohu vidím nespoutanou hru s rukama a jejich tvary, drobnými ornamenty ve vzduchu ... je to báječné.

Tuhle různorodost je potřeba pěstovat. Kolem nás, i v našich srdcích. V našem těle i v naší mysli. Je to to samé. Vše, co pěstujeme uvnitř sebe se objevuje kolem nás a naopak.

Cítím, že nám to chybí, že je potřeba to rozvíjet.

Hmmm už se těším na další tanec - na tu další skrumáž originality a každém pohybu.

Pěkný víkend Zuzka