Tělo, náš hard disk

TĚLO, NÁŠ "HARD DISK" Mnoho lidí vnímá tělo jako něco, co táhnou s sebou, jako schránku pro mysl a duši. V něčem se tady musíme přemísťovat. Vlastně jakoby snad ani nebylo živé, ale spíš z plastu. Mozek je usazený v hlavě “tam jsem tedy i já” a zbytek je koráb. I já jsem to tak měla. Hlavně v době, kdy jsem se začala oddělovat od “materiálních věcí” kolem sebe a zajímala mě spiritualita. Začalo se zdát, že tělo je sice “můj chrám” a mám o něj pečovat, abych tu mohla být dlouze a vitálně, ale že jinak je to opravdu jen barák pro mou duši a vše podstatné (pocity, příjem vjemů, nápady ...) se odehrává mimo něj tak nějak nad ním v “bublině myšlení”. Jsem ráda, že už jsme se více a více naučili vnímat srdce a jeho inteligenci. To, kam nás vede, jaké pocity máme v hrudi, jak se liší náš stav vědomí, když používáme logiku a chceme něco promyslet a jak se liší stav vědomí ve chvíli, kdy něco procítíme a na odpověď se ptáme srdce. Nejsou to jen fráze “jdi za svým srdcem”, “následuj své srdce”. Je s tím spojený i tělesný pocit, stav vědomí a dokonce i postoj těla. Takže já nejsem jen v hlavě, ale jsem i v srdci, vnímám rozdílné stavy při uvědomění si srdce oproti mozku. Ale srdce není zdaleka jediný promlouvající orgán. A nepromlouvají jen orgány, ale i svaly, klouby a kosti. Když se nám to bude srozumitelněji chápat, můžeme celé tělo považovat za mozek. Vzpomínky, myšlenky ale i odpovědi na naše otázky nejsou jen v mozku a v hlavě, jak si tradičně představujeme, ale jejich “nositeli”, “uskladňovateli” mohou být i jiné části těla. Nejen mozek, ale celé tělo si můžeme představit jako nejvýkonější hard disk s největší kapacitou na světě. Nahrává do sebe neustále obrovské množství dat z našeho života. Data vědomá, podvědomá i z vyššího a kolektivního vědomí. Jede celé dny na plné obrátky. Nebo si můžeme představit, že kdyby někdo “odchytil” jednoho pozemšťana, mohl by si z něj jako z disku přehrát o něm i o lidstvu vše, aniž by pozemšťan promluvil. Když se přirozeně naše tělo hýbe a nezatíženě přemýšlí, můžou se data obnovovat, tu smazat, tu “nahrát “ jiná, máme přístu k různým druhům dat, která potřebujeme. Ale když přirozený pohyb chybí, některé části těla se změnily, zasekly, zůstanou zanešené vrstvami nepotřebných zbytečností a přestane tělo dobře sloužit. V těle se tak odrážejí naše životní zážitky a to nejen formou pozůstatků po úrazech a nemocech, ale také vlivem našich vzorců chování a nepřijetí některých částí těla, částí svých životů a tím sami sebe deformujeme. Tato deformace je u člověka vidět nejen na těle, ale často ji najdeme i v mysli a duši. Jen nějaký příklad, které jsem potkala: V průhěhu dospívání dívka nedokázala příjmout svá velká prsa, z různých příčin, která mají pozadí ve stavu domácnosti dívky (i společnosti celkově), neuměla nastavit své hranice tak, aby ji chlapci kvůli nim neobtěžovali. Nebyla vedená k tomu vážit si prsou, znaku ženy a sebe a hranice si nastavit v mysli (a tak i navenek) takovým způsobem, aby mohla chodit vzpříma se svými ňadry jako přirozenou ozdobou a částí těla. Začala tedy prsa schovávat mezi ramena, zvykla si vytvářet rukama kříž před trupem, aby se v tomto místě uzavřela zrakům a dotekům. Tento postoj tělesný i myšlenkový poznamenal její záda, chůzi, tělo i duši. Chlapec býval v dětství častým svědkem hádek svých rodičů o finanční a materiální zázemí rodiny. Pocit, že rodině způsobuje zátěž, se naložil na jeho “bedra”. Vytvořil se sebou dohodu, že nebude pro nikoho zátěží a naopak bude vždy přínosem a navykl si nakládat na svá bedra příliš mnoho. Aby to bedra unesla, bylo třeba tíhu tohoto cíle naložit i na jiné místa na zádech. Zadní část těla zcela ztuhla, při pohybu a tanci se bedra nepohybují. Hojně aktivní jsou ruce a nohy, protože “vše udělám, vše zařídím a všude jsem byl”. Oblast beder je ale nepoddajná a nereaguje. Silná zátěž, kterou na sebe nyní muž stále klade způsobuje časté problémy v oblasti bederní páteře. Tato část těla je na jednu stranu velmi blokovaná vepsanými emocemi a na stranu druhou značně přemáhána nároky, které na sebe muž má a tak pravidelně vypovídává službu a tento návyk ovlivňuje i další věci v pohybovém aparátu muže (jako dominový efekt). V pohybu a v tanci, když jsme pozorní a nezaujatí vůči tomu, co se objevuje v našich představách v tu chvíli, se náhle zjevují záblesky těchto situací, které poznamenaly naše tělo a duši. Ať už se na ně přímo zaměříme tématem našeho tance, nebo je necháme jen k nám přicházet. Začnou se objevovat. Lítají kolem nás věty jako “nedívají se mi na prsa?”, “snad tady nikomu nezavazím” a ty přinášejí pocity a vzpomínky. Tělo ve spontánním pohybu vydává svá svědectví a jako na disku v jeho “nepoužívaných souborech” objevujeme zastrčené problémy ale i ukryté poklady. A jak jej rozhýbáváme, dostáváme se do propojení s dalšími oblastmi našeho vědomí a nejen že odkrýváme ty splašky, ale pobytem s nimi, přijetím, prožitím emoce začneme pomalu dostávat i své žádané odpovědi a do mysli klid a do těla pružnost. A takto ten náš extrémně výkonný přístroj, nástroj potřebuje pročistit a pravidelně udržovat předně přirozeným pohybem. Druhým extrémním případem v práci s tělem a péči o něj je bodybuilding, posilování a “bušení” v posilce. Ale o tom zase někdy příště. Krásnou středu ve svém středu